Ahojte moji milí drazí čtenáři ;)
nějakou chvíli jsem se zde neobjevila a když už, tak to byly samé smutné, melancholické příběhy, plné beznaděje, zoufalství, samoty, prázdnoty a dalších ryze "pozitivních" věcí. Nebudu se vám, za to omlouvat, nebudu je ani mazat, protože život není ničím jiným než životem s všemi jeho klady i zápory.
Když je člověk v pohodě, tak si časem na takový stav zvykne, až moc zvykne. A potom ho přestane už těšit, že svítí slunce, že má kolem sebe spoustu přátel, to že se mu třeba i daří považuje za normální. Jenže každý chce víc než to normální, všichni toužíme po něčem vyjímečném, víc. Až potom, co se má hůř než normálně, zjistí, že to "normální" je vlastně krásné a výjimečné. Že se může každý den radovat z toho, že vyšlo slunce a každý večer z toho, že vyšly hvězdy...
Ale to jsem zase někam odbočila. Poslední dobou jsem vážně uvažovala o tom, že kurzor mojí myši skončí na tlačítku smazat blog, že nemá cenu zapatlávat už beztak přecpaný Internet dalšími nesmysly. Jenže vše je zase otázkou úhlu pohledu...proto i mé poslední články jsou pro někoho možná výlevy přecitlivělé puberťačky a pro někoho upřímnou výpovědí mého nitra. A tak jsem se rozhodla, že nebudu mazat nic. Poznala jsem taky, že přestat psát pro mě nebude tak lehké jak jsem očekávala, takže s tím nepřestávám. Jestli je to k vaší smůle nebo štěstí, to opravdu nevím. Ale můžu říct: ,,Jsem zpět"...
Vaše Den©za
Vítej zpět, jsem ráda, že ses vrátila
a už se těším na tvoje články.