Prosinec 2009

Kapky předvánoční melancholie...

22. prosince 2009 v 20:50 | Den©za |  Co nového se stalo...
Klopýtám přecpanými ulicemi v ruce těžké tašky. Táhnou mě ke dnu. Kolem se hrnou davy lidí, ženou se za mě neznámým cílem. Hlavně rychle, hlavně bezohledně. Do toho hrají koledy, jindy tak pěkné, mi dnes připadají jako naivní frašky. Mlč, ty rouhači! nákupní centra, trhy i malé obchůdky jsou nacpané k prasknutí. Dokonalá vizitka naší konzumní společnosti. Čím více lidí je kolem, tím více si připadám osamělejší a utopena v anonymitě.
Doma si pouštím televizi - samé pohádky, samé romantické filmy, samé happy endy. Tupě zírám na plytkost a nereálnost toho všeho. Život není happy end, život je to be continued. A já jsem tragéd, co se slepě žene přes propast a říká si, že je ta, co umí žít život. Je to absurdita. Na stole mám kofolu, která mi tvrdí, že mě má potkat láska. Lhářka jedna prolhaná. Láska je jedna z těch věcí, kterou , dokud vám ji někdo nedá, mít nebudete, byť byste chtěli sebevíc. I když jsou Vánoce a mají se plnit přání. I když by vám homekrediťáci klidně na ni půjčili. A tak některá přání zůstávají radši nevyřčena a nevyšlyšena. Musí se udusit. Myšlenky se musí zabít, ještě dřív než se stihnou zrodit. Člověk nemůže překračovat vlastní zdi, jen protože jsou Vánoce a tak být uvnitř nich bolí trochu víc. Nebo možná je to tím, že se blíží konec roku. Co já vím. A některé dárky by člověk naopak rád prodal. Né navždy, na chvíli. Myslím, že kdyby to šlo, stála by se na něj fronta a lidé by si ťukali na čelo, proč ho chci na chvíli pronajmout. Pak bych si řekla, šťastní to tvorové. Někdy je lepší prostota, povrchnost, nevědomí, nemyslet, nechtít pomoct a měnit a necítít, hlavně necítit. Kdo nepoznal, nepochopí. Jenže tohle taky není na prodej. A tak se plnění přání odkládá z Vánoc na dobu neurčitou...
You'll feel better tomorow, jak se zpívá v jedné písničce. Jo, pořád jsem ta optimistka, co věří, že zítra bude líp, že i mě snad chytne ta Vánoční atmosféra, budu se usmívat, budu kecat s rodinou a baštit kapra. A pořád snad i věřím na zázraky, k mé vlastní smůle. Nevím, co mě to zachvátilo za náladu těm mým tak nepodobnou. Snad za to můžou ty stašné romantické komedie, co běží v televizi nebo to nákupní šílenství nebo úklid. Ne, ty pokrytče. Nemůžou. Jenže na něco se to hodit musí...
Tak fajn, jde se na to mood repair. Večer to vylepším za pomocí nějakého hodně kalorického jídla, cédéčka Maidnů nebo něčeho podobného a nějakého thrilleru a zítra snad napíšu článek o Vánocích "šťastných a veselých" , protože Vánoce mají být šťastné a veselé.

Tak jo a kdyby jsem se už náhodou neozvala, tak vám všem přeji šťastné a veselé Vánoce a hodně dárků pod stromečkem a taky to, ať vaše dárky obdarované potěší, protože to je to, co nás hřeje nejvíc u srdíčka, když máme radost, že někdo má radost :)

Víkend! Konečně víkend!

5. prosince 2009 v 0:06 | Den©za |  Co nového se stalo...
Taky tak milujete ten okamžik, kdy v pátek přijdete ze školy domů, hodíte tašku do kouta a řeknete si : ,,Už je pátek! Konečně víkend!" ? Kdy místo otravéného výrazu se vám objeví úsměv ve tváři a namísto do světa rovnic, definic a pojmů zamíříte ven s přáteli, pustíte si oblíbený film nebo se konečně po dlouhé době dostanete k napsání nějakého článku?
Přiznám se, že já moc. A právě dnes ten skvělý okamžik zase přichází. Mám-li být upřímná tento týden jsem se na víkend těšila fakt zoufale. Byla jsem totiž čtrnáct dní nemocná a tento týden jsem si musela všechno dopisovat, jak zápisy, tak písemky, z čehož jsem teda nebyla ani trochu nadšená. Styl maximum učení, minimum spánku mi fakt nevyhovuje a už mi z toho začínalo trochu hrabat a začínala jsem mít celkem blbou náladu. Ale to už je za mnou. Je přece víkend!
Jasně, realisticky založení lidé vám řeknou, že je to sice hezké, ale že v pondělí stejně budeme muset všichni do vzdělávacích ústavů nebo do práce, ale na tom přece nezáleží. Teď je teď. Teď je víkend a povinnosti se můžou aspoň na čas zahodit někam bokem. Víkend je prostě geniální věc.
Učení nechám až na neděli a zítra si užiju den volna. VOLNA! Jak to slovo lahodí mému sluchu. Ráno vstanu nejdřiv tak o půl dvanácté, přes den se budu flákat a večer někam vyrazím s kámoškama. Kolik málo stačí k radosti.;)
No nic, jdu skouknout pár dílů Red Dwarf a pak si jdu dopřát jediný pořádný spánek týdne :)

Mějte se hezky a přeju co nejlepší víkend ;)

Vaše Den©za