Honza a Nela (kapitola 2.)

1. října 2009 v 19:50 | Den©za |  Příběhy...
Teď vás asi některé naštvu. Rozhodla jsem se, že vás budu ještě napínat, takže jak to dopadlo se Sofií se dozvíte až někdy příště ;)

Červenec 2009 Borov

Bylo chladné ráno a přesto, že byl začátek července, všude se táhla lezavě chladná mlha. Okna domů v malém městečku byla ještě zatažena žaluziemi, přes které pronikalo tlumené chladné světlo. Bylo teprve půl šesté ráno. Jediná okna, kde se svítilo, patřila nemocnici. Pacienti museli vstávat už takhle časně, kvůli měření teploty.

Honza se proti své vůli posadil a vrhnul nevrlý pohled na drobnou mladou sestřičku, která mu s laskavým úsměvem podala teploměr. Ospale se protáhl a párkrát zamrkal. Dělal to tak každé ráno. Zas a znova doufal, že jeho pobyt v nemocnici je jenom zlý sen. Byla to pro něj potupa. Útok na jeho dokonale zdesignované a posléze pracně vybudované sebevědomí. Aniž by si to připustil, docela si zakládal na svém sebevědomém jednání a na tom, že dokázal vše zařídit. Fakt, že se teď nemůže sám o sebe plně postarat ho užíral, stejně jako to, že nemůže chodit do školy, bavit se s kámošema a vítězit v různých sportovních kláních.Částečně měl pravdu, byl skutečně chytrý a schopný kluk, ale občas, aniž by chtěl, působil trochu namachrovaně.
Honza byl už jako dítě pořád někde venku a lítal všude možně, takže fyzičku měl perfektní už od malička. A teď, ve svých osmnácti, z něho byl namakaný borec, který když měl příležitost, tak své schopnosti rád předváděl. Dělal spoustu sportů, měl spoustu koníčků a mezitím si ještě stíhal udržet jaktakž dobrý průměr ve škole. Ale teď musel ležet tady s komplikovanou zlomeninou nohy.
Štvalo ho to, opravdu ho to štvalo. Myšlenky ho užíraly tak, že měl pocit, že mu zevnitř do lebky vyleptají díru. Navenek se ale samozřejmě tvářil, že je naprosto v pohodě a hrál, že on je přece kluk, co ho nemůže nic rozhodit. A hrál to hodně dobře.

V návštěvních hodinách, asi o půl třetí se v nemocničním pokoji objevili Honzovi kámoši. Honza se usmíval a byl plný humoru a trefných poznámek jako vždy.
"Ahoj kluci, tak jak to jde?". Vždycky říkal kluci jak to jde, nikdy ne jak to šlape nebo čus vole, tak co?. Nechtěl aby působil jako puberťák, ale jako kultivovaný a inteligentní člověk.
"Dobrý, dones jsem ti kytku!", odpověděl Marek, Honzův nejlepší kámoš a nacpal pugét lučních travin do sklenice s vodou, která kdysi byla minerálkou, ale teď už z ní všechny bublinky vyprchaly.
"Děkuji, doufám, že teď s tebou nebudu muset jít na rande?!", zasmál se Honza.
"Recese musí být… na vrátnici jsem řekl, že je to pro tajnou ctitelku…", řekl Lukáš.
"Jak můžeš nést kytku tajné ctitelce, když je tajná?", zeptal se Matyáš a jen stěží dusil smích.
Kluci se rozesmáli. Ještě chvilku vtipkovali o kytce a potom se pustili do debat na téma, jaké je nejlepší auto, který typ počítače je nejvýkonnější a jaký smysl má ten a ten přístroj v pokoji.
Za chvíli do pokoje přišla sestřička. Ta mladá, co se na ni ráno tak škaredě díval. Tentokrát se na ni usmál. Sestřička mu úsměv oplatila a za chvíli už seděla s kluky na Honzově posteli a kecala s nimi o všem a ničem.
Honza měl v tomhle ohledu velkou výhodu, dokázal se bavit prakticky s každým, všechny odzbrojil svým humorem a taky byl výborný řečník a improvizátor, který dokázal okecat snad všechno. Začít se bavit s cizí holkou byla pro něj vždycky hračka. Ale nezneužíval toho. Nebyl to ten typ, co oblbuje holky sladkýma řečičkama. Jeho komunikativnost mu taky hodně pomáhala ve škole. A samozřejmě taky jeho skvělý smysl pro humor.
A jeho kamarádi byli podobní. Stejně jako Honza se dokázali smát skoro všemu. Přestali brát život příliš vážně.

Na věžních hodinách vzdáleného kostela odbíjela půlnoc. Honza seděl na posteli a za nic na světě nemohl usnout. Nechápal proč. To ho vážně tak štve ta nemocnice? Nebo vzpomínky na bejvalku Petru? To snad ne. Holky jedny zatracený, ulevil si v duchu. V tom lampička, kterou měl rozsvícenou zhasla.Vypnuli proud, blesklo mu hlavou. Ale co bude s těmi, co musí být napojení na přístroje?Co pacienti, kterým jako plíce slouží stroj vedle postele? Ti co by tady bez techniky už dávno nebyli?Náhradní zdroj,došlo mu s úlevou.V nemocnicích bývají náhradní zdroje, uvědomil si. Začal přemýšlet na jakém principu vlastně náhradní zdroj funguje. A za okny začalo pršet.
Zjistil, že usnul. Rukou si prohrábl své rozcuchané tmavé vlasy a znovu se posadil. Pohled mu jen tak náhodou sklouzl na okno. Venku bylo něco, co tam být nemělo. Viděl strom. Krásně rostlý strom s jasně zelenými lístečky, které se přímo před jeho očima rozvinovali z pupenů a byly mladé a svěží jako na jaře. Strom, který tam ještě večer nebyl. Obvyklým způsobem zamrkal, aby se ujistil, zda nespí.. Měl nutkání znovu se podívat na strom. Před nemocnicí totiž nikdy žádný nerostl. Bylo to divné. Strom působil se svými jarními lístečky svěže a optimisticky, ale Honzovi přesto běhal mráz po zádech.
Je to jenom strom, už ti fakt hrabe, bát obyčejného stromu. Nejspíš tady ani žádný není a ty máš jen halucinace z hladu a nevyspání.Tenhle nemocniční režim mě zničí, večer člověk neusne a ráno ho vzbudí sotva vyjde slunko. A jídla je tu taky málo, většina z toho se nedá jíst vůbec. A pak se tu mají lidi uzdravovat. Bez pořádného jídla, s nedostatkem spánku. Jo jasně. Vstávat brzo, aby pracovníci na ranní mohli brzo končit a jídlo je blivajz, protože na něho není dost peněz. A co s tím nadělá obyčejný člověk?Nic.
Přemítal, přemítal, až konečně usnul neklidným spánkem.

Ráno se vzbudil sám od sebe už o půl páté. Instinktivně se podíval z okna. Strom tam už nebyl. Nikdy tam žádný nebyl. Byl to jen sen. Zadíval se na sklenici s kytkou. Už abych byl doma. To ležení mě tady už vůbec nebaví.
Do pokoje vešla sestřička. Měl už připravený úsměv pro hezkou mladou zdravotnici, která s nimi včera tak dlouho kecala. To co se do pokoje přihrnulo, jí nebylo ani zdaleka podobné. Obtloustlá pětačtyřicátnice s krepatými vlasy a vizáží školní uklízečky.
Dál se usmíval a mile pozdravil, "dobré jitro." Ve skutečnosti totiž byl moc slušný kluk.

Před třemi týdny

Nela seděla v pizzerii se svými kamarádkami. Ani neměla hlad, ale nebavilo ji jen tak se sama potloukat po městě a autobus jí jel až za půl hodiny.
" To je pohoda, zítra dostanem papíry na podpal, alias vysvědčení, a potom už konečně prázdniny!", řekla a usmála se.
"No to je bezva", odvětila ironicky Aneta, "dva měsíce neuvidím Marka…", postěžovala si.
"Ale, nebude to tak hrozné…vždyť přece bude dělat brigádu tady v pizzérce…", uklidňovala ji Nela.
"Prázdniny…jak krásné slovo, konečně mě nebude má praštěná matka nutit učit se od rána do večera…a já se budu moct podívat na půlku filmů z otcovi DVD půjčovny…", plánovala si Týnka.

Nela si při zmínce DVD půjčovny vzpomněla, jak loňské prázdniny proležela u sci-fi filmů a různých záhadologických dokumentů. Byl to vážně moc fajn čas, jen škoda, že to ležení nebylo dobrovolné…takový zápal plic jednomu pěkně otráví prázdniny. Ale Nela byla z těch lidí, co viděli na všem špatném i tu lepší stránku a tak to brala celkem v pohodě. Byla člověkem, který se nenechal strhnout davem a radši byla sama sebou i za cenu, že ji spousta lidí považovalo za ulítlou nebo "tu divnou". Měla svoje přátele, kteří ji brali takovou jaká je a na názoru ostatních jí nezáleželo. I když filmy nebyly vůbec špatné, chtěla letošní prázdniny prožít aktivněji. Třeba zajet někam pod stan nebo na hory. Nebo prožít nějaké skutečné dobrodružství. To by bylo super…

Snila by ještě dlouho, kdyby jí v kapse nezapípal mobil. Esemeska.
"NELO, PROC JSI MI CELOU TU DOBU LHALA? ZKLAMALA JSI ME UZ TE NECHCI VIDET.NECHAPU TO A NECHCI TO VYSVETLIT.ADAM."
Nela zůstala překvapeně zírat. Ještě jednou si přečetla celou esemesku, aby plně porozuměla celému významu té zprávy. Co se stalo? Proč jí tohle píše Adam, kámoš ze základky, kterého dva roky neviděla? Nemohla to pochopit. Nikdy jí nic nevyčítal, byli jako bratr a sestra a teď tohle?
" Děje se něco? Vypadáš nějak vyděšeně.", starala se Týna. Nela jí mlčky podala mobil. V Týnině tváři se objevil úžas.
"Jo taky to nechápu", hlesla Nela. "Ale volat mu nebudu, když si to nepřeje…No nic, za pět minut mi jede bus. Mějte se holky, uvidíme se zítra. Čau."
Zaplatila a zvedla se od stolu. Najednou neměla vůbec náladu na lidi; jen tak ze zvyku zamávala holkám a pak za sebou s zacinkáním zvonkohry zavřela dveře.
Venku se schylovalo k bouřce. Ještě nepršelo, ale bylo horko a dusno a na nebi se srocovaly šiky bouřlivých bojovníků zahalené do temných mraků.

"Můžu si sem sednout?",ozval se hlas malé holčičky.
"Jo",řekla Nela automaticky a uvolnila místo vedle sebe. Až po chvíli se podívala na svou malou spolucestující. Byla to holčička, nemohla mít víc než deset let, a na rozdíl od některých odmala sportovně oblékaných dětí, měla na sobě růžové šatičky a blonďaté vlásky měla spletené do copánků.Skoro kýč. Takové klišé.Napadlo Nelu. Víc si ale holčičky nevšímala a pozorovala ubíhající svět za špinavým oknem. Do uší si dala sluchátka zaposlouchala se do svých nejoblíbenějších písní.
Pořád musela myslet na Adama. Nešlo jí to na rozum, ale taky neměla tolik sebeodhodlání aby za ním šla a všechno si vyříkala. Možná si nevěřila nebo možná byla příliš hrdá, jediné co věděla, že všechno co bylo mezi nimi teď skončilo a že to bolí. Hodně bolí.
Holčička vedle Nely usnula. Vlastně všichni v autobuse byli nějak ospalí. Lidé buď podřimovali nebo hleděli z okna. Vzduch byl těžký a nedýchatelný. Kyslík se někam ztratil.
Náhle rána. A skok. Autobus sjel z cesty do příkopu. Řidič vyděšeně hleděl před sebe, smířen s tím, že teď už nic neudělá. Všechno se kutálelo v neskutečném zmatku. Holčička se s trhnutím probudila a vyděšeně se přitiskla k Nele. Na nějakého pána ve předu spadnul těžký kufr. Kluk na zadním sedadle vyletěl do uličky a narazil na kolo. Během vteřiny je nebe dole a autobus definitivně opouští pevnou půdu.Tvrdý náraz vyhodil Nelu ze sedadla, přepadla přes sedadlo před sebou a dál letěla až se rozplácla v uličce. To vše se stalo ve zlomku okamžiku.
Byla v šoku. Pamatovala si, že autobus dopadl na stranu, kde jsou dveře. Nějaký pán rozbil okno a ona se pak i s holčičkou protáhla vzniklou dírou ven. Jakoby se vše odehrávalo v nějakém špatném, zpomaleném filmu. Přijela policie, vyslýchali lidi. A taky záchranka, co odvážela s žalostným kvílením zraněné.
"Proč jste sjel z cesty?", ptal se řidiče policista, s kamennou tváří, který vypadal, jakoby o slovu "emoce" zaslechl jen někde v rádiu.
"Kvůli tomu kusu železobetonu, který se tam najednou objevil.", odpověděl řidič zmateně.
"Jakému železobetonu?"
"Přece tomu, co leží na cestě…", řekl řidič a spolu s policistou pohlédli na kvádr velký tak čtyři metry krychlové.
" Žádný kvádr tam nebyl a ani není", řekl policista tichým sugestivním hlasem.
Řidič se mu udiveně zahleděl do očí.
"Žádný kvádr tam není, byl jste jenom opilý", zopakoval policista.
Řidič vypadal, jakoby mu uletěly včely. "Žádný kvádr tam není", řekl pomalu a s přiblblým výrazem se díval na velký kus železobetonu ležící přímo uprostřed silnice. Policista se spokojeně usmál a pak něco zahuhlal do vysílačky. Za chvíli už muži v policejních uniformách začali nakládat lidi a odvážet je pryč.
Nikdo si nevšímal jedné mladé studentky , která popadla za ruku malou holčičku a utíkala po cestě zpět, směrem ke křižovatce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nelili Nelili | Web | 5. října 2009 v 16:30 | Reagovat

:-O Tak to je úžasný příběh. Přečetla jsem to doslova na jeden dech... Nádhera :) Ještě lepší na tom je, že hlavní hrdinka se jmenuje stejně jako já :-D Těším se na další pokračování :)

2 Den©za Den©za | Web | 5. října 2009 v 17:26 | Reagovat

Děkuji;)

3 °°Dark^Fairy°° °°Dark^Fairy°° | Web | 17. října 2009 v 22:29 | Reagovat

ahoj pises uzasne pribehy a byla bych moc rada kdyby jsi se zapojila do projektu ,,blog jako kniha" http://darkmusic.blog.cz/0910/hledam-nachazis-sobe-rovne-aneb-zacatek-neceho-noveho

4 maternity wedding dresses maternity wedding dresses | E-mail | Web | 31. října 2012 v 12:45 | Reagovat

I happen to enter your blog with the help of Google search. To my sheer luck I got what I was searching for. Thanks.
http://www.standdress.com/wedding-dresses-a-line-wedding-dresses.html

5 lace wedding dresses lace wedding dresses | E-mail | Web | 31. října 2012 v 14:21 | Reagovat

A. A stomach-cake!
http://www.standdress.com/

6 evening dresses evening dresses | E-mail | Web | 19. dubna 2013 v 4:58 | Reagovat

I think am just having some problems with subscribing to RSS feed here.
http://www.queweddingdresses.org/mother-of-the-bride-dress-function-occasion.html

7 toddler flower girl dresses toddler flower girl dresses | E-mail | Web | 19. dubna 2013 v 6:03 | Reagovat

I enjoyed this. Do you have a RSS feed?.
http://www.queweddingdresses.org/brown-color.html

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama