Tak a je to za mnou. Druhý festival letošních prázdnin, druhá příležitost k zábavě. Na MOR samozřejmě vzhledem k mému hudebnímu zaměření nemá nic, ale já jsem člověk, co se vyblbne skoro všude. Letošní prázdniny totiž trávím tím, že chodím na brigádu (to není sice úplná nuda, ale přece jenom je to práce a práce není zábava) a když jsem doma tak žehlím, vařím případně zalévám kytičky. Na což si sice nestěžuju, ale že by mě to bůhvíjak bavilo se taky říct nedá.
PS: Nebudu tu nijak extra popisovat program, kapely atd. spíš to bude o zážitcích, program si kdyžtak vyhledejte na netu.
Takže zpět k Benátské. Ačkoli je to spíš divné, než normální, na Benátskou jsem vyrazila s rodinkou (Tzn. mamča, taťka a Lanýž, ehm...chci říct sestra, ale o Lanýži až někdy jindy). Plánovali jsme to už dopředu, ale dlouho jsme se nemohli pořádně dohodnout, ale nakonec to vyšlo a rozhodlo se, že pojedem. Bohužel pátek, kvůli mé odpolední směně , byl předem odepsán a já, která jsem se těšila hlavně na Tarju, jsem byla celkem naštvaná a nadávala jsem na blbou práci. (samozřejmě, jak je u mě většinou zvykem, v duchu) Takže páteční večer, když jsem přijela utahaná z odpolední směny jsem místo poslouchání Tarjušky Turunenové žehlila oblečení ,pokoušela se ho slisovat na co nejmenší hromádku a nacpat do mrňavého batohu. No a pozdě večer, když už bylo všechno napěchované v našem autíčku jsem si natahovala budíka na sobotní ráno, aby mě v 4:30 vzbudilo jeho odporné kvílení.
Sotva jsem trochu rozlepila oči, už mi někdo vkládal do ruky mísu rajčat a paprik a hučel do mě cosi o tom, že zelenina nám po cestě přijde k chuti a že musí být čistá. Pak tam někde tekla voda z kohoutku a už čistá rajčata přistávala v chladícím boxu.(Jak někdo mohl narvat obrovský box do přecpaného auta, je mi dodnes záhadou.) A potom jsme se vydali na cca třistakilometrovou cestu do Malé Skály. Cesta nám rychle ubíhala, ačkoli zprávy o deštích a záplavách, které nám pořád vnucovala ta ženská z rádia se nám vůbec nezamlouvaly.
Zhruba v čase oběda jsme dorazili do Kacanov, což je malá vesnička, poměrně blízko od Turnova. V místním kempu jsme rozbili stan, převlekli jsme se, najedli a kolem třetí jsme byli na Malé Skále.
Hned jak jsme vešli do areálu, tak jsme se rozdělili. Naši šli na Katku Knechtovou a my se sestrou jsme šly omrknout...ehh...teď mě napadlo slovo terén, ale to se sem moc nehodí...takže jsme šly omrknout stánky s plackama, tričkama a občerstvením. Terén jsme omrkávat nemusely - i slepý by si všimnul bahna, které se při každém došlápnutí rozstřikovalo tak, že člověk byl zaflákaný až po kolena. Někde bylo bahno proloženo šutříkama, senem, slámou a před některýma stánkama byly rohožky. Uprostřed placu mezi stánkama se rozlévaly tři obrovské kaluže, které jsem pokřtila na Maloskalská jezera-památku UNESCO. Lidi, co by je takové prostředí odradilo, tam naštěstí nelezli, takže festivalu i přes nepřízeň počasí vládla atmosféra pohody. Pak jsme šly zjistit co jsou zač jednotlivé stage. Naši si našli na hlavní Black stage jejich známé hity a přebývali tam. Mě zaujala Green stage, kde se našlo něco z mého milého metalu a rocku. No a moji "malou" sestřičku nejvíc láká punk a ska, takže se jí nejvíc zamlouvala Vigvam stage, jejíž výhodou bylo, že se jednalo vlastně o obrovský stan. (Měli byste vidět, kolik punkerů a skáčů, nebo jak se jim říká, se vyrojilo, když začalo pršet.) Když nehráli zrovna nic známého a já se nechtěla nudit, šla jsem se ségrou na nějakou tu punkovou kapelu, pro jistotu jsme si stouply dozadu. Pogování v bahně bych taky nemusela přežít.
Navečer, když hráli Chinaski jsme se přesídlily na hlavní scénu. Né, že bych teda Chinaski nějak poslouchala, ale už jsme měly hodně šílenou náladu a tak proč si nezatrsat a nezazpívat písničky od skupiny, kterou jsem jako puberťačka měla celkem ráda? No bylo to vážně dost vtipné, protože, jsem byla oblečena podle svého vkusu, což se k popové skupině moc nehodilo. A nejvtipnější bylo, že nás tam takových bylo víc xD. Když hráli písničku Vedoucí a já jsem si vzpoměla na naši parodii a sestra s tou naší telepatií samozřejmě hned věděla o co go, obě jsme dostaly neovladatelný záchvat smíchu.
Pak jsem naše dotáhla k stánku a začala žadonit o sponzoring na tričko Nightwish. Naštěstí mi ho ochotně "zacálovali".To triko se mi fakt líbí, i když je mi trochu velké, ale koho to štve, že?
Na hlavní scéně už jsme zůstali, protože hráli Guano Apes. Ti sice taky nepatří k těm nejoblíbenějším skupinám, vlastně se mi od nich líbí jenom jedna písnička, ale nutno dodat, že jsem si to užila, protože naživo byli o dost lepší než na youtube a cedkách a hráli i tvrděj, což mě se samozřejmě líbilo. Takže jsem si zase užila házení vlasama, mávaní rukama, ikdyž nějací lidi, co vypadali spíš jakoby utekli z nějakého country se na mě dívali dost podivně. Bohužel jsme na ně nebyli do konce, protože je přece jenom nemám zas až tak ráda, abych kvůli nim týrala svůj žaludek, který už se dožadoval svým falešným zpěvem o nějakou potravu. Čínské nudle z fesťácích jsem odepsala od té doby, co jsem na MORu viděla chlápka co je nesl ve velké pixly/i/e (co já vím jak se to píše), kterou rozsypal na zem a následně vypadlé nudle znovu posbíral a donesl je ke stánku k další úpravě. No, neočekávaně jsem si dala mé oblíbené palačinky, které se mají jíst plastovou lžící. Ty palačinky si dávám skoro na každém fesťáku a ještě pořád jsem nepochopila, jak to tou lžící mám jíst. S plným žaludkem už se mi blblo mnohem líp.
Ani nevím, v kolik hodin jsme dorazili do kempu. Jakmile jsme přišli ke stanu, zjistili jsme, že jedno lanko se trochu povolilo a vevnitř bylo více vody než je zdrávo. Naštěstí jenom v předsíňce, spacáky zůstaly ušetřeny. Po vyzutí páchnoucích bot, které připomínali spíše koule bláta se voda ve stanu přeměnila na bahno, takže jsme byli úplně styloví xD Jediné co chybělo k dokonalosti bylo mytí v bahnité řece; v kempu byl luxus - sprchy s teplou vodou, za které jsem byla ohromně vděčná, protože mi byla fakt kosa. Třepala jsem se ještě po vlezení do spacáku a usnula jsem někdy kolem třetí ráno.
V neděli ráno svítilo sluníčko, ve kterém ještě víc vynikla zabahněnost našeho stanu. Šla jsem si umýt vlasy a pak jsme posnídali nějaké zbytky ze včerejška. Každý měl nárok na pár sušenek. I po tak energeticky vydatné snídani a po ještě vydatnějším spánku jsem byla kupodivu celkem svěží. O dvě hodiny později, když jsem snídala párky, které jsem zapíjela Vídeňskou kávou.( No nedívejte se na mě tak, nejsem těhotná, já jen měla hlad xD) jsem se cítila mnohem spokojenější.
Nějaký lepší program začínal až v podvečer a tak jsme se mezi tím vydali na výlet.
Jeli jsme do nějakého města nebo vesnice (nevím kde to bylo) a tam měli zvony obrácené naopak. Jako tím srdcem vzhůru. Bylo to hrozně zajímavé. Zvlášť, když na ně potom nějací strejci začali zvonit. Vzhledem k tomu, že byly naopak, tak nepřicházel v úvahu klasický typ zvonění taháním za provaz, ale ti borci ty zvony jakoby "nakopávali". Vždycky se do něho zapřeli jednou nohou a těsně před tím, než ho ten zvon sejmul uhnul, sešlápl ho zas. To kdyby viděli z Bezpečnosti práce, tak by je kleplo a spadli by ze zvonice dolů.
Potom jsme se vydali zpět do Malé Skály, ale ještě ne na festival, nýbrž nahoru na skálu. Ségře se sice klasicky moc nechtělo (do kopce to bylo HODNĚ), ale nakonec nelitovala, výhled stál za to.(A ta zmrzka, co jsme si daly nahoře v bufetu taky xD) Ségra vyfotila na mobil pár foteček a pak mi ho chtěla předat, ať jí ho hlídám, protože neměla kapsu na kalhotách. Nevím proč jsem jí řekla, že ten mobil nechci, ať si ho pohlídá sama, že já za něho nebudu zodpovědná. (Normálně takové blbé žvásty nikdy neříkám)Prostě jsem z toho měla špatný pocit. Až jsme se nasytili výhledu, slezli jsme dolů a šli se znovu bavit na už trochu méně rozbahněný festival.
Ségra pořád nakupovala placky, pobíhaly jsme ze stage na stage, předváděly nějaké chabé parodie na tanec a výborně se u toho bavily.Šly jsme si dát krokety a ségra si ode mě vzala mobil, aby zkontrolovala, jestli jí někdo nepíše. Už jsme ani neřešily, kterou hudbu posloucháme, co nás zajímá a tak. Už jsme prostě jenom blbly a nasávaly tu zvláštní lehce praštěnou, ale bezvadnou náladu, která bývá jen na festivalech.
Skvělá zábava přestala ve chvíli, když ségra zjistila, že nemá mobil. Její milovaný mobílek na který hrozně dlouho šetřila a na kterém už byla skoro závislá. Začla rozsáhlá pátrací akce, ve které nechybělo volání na ségřin mobil, ať ho ten padouch co ho vzal vrátí. Pečlivé prohledávání terénu, dokonce i košů. Ten hajzlík nám sice zavolal zpět, ale přes řev hudby ho nebylo slyšet. A mobil vrátit na smluvené místo nepřišel.
To bychom ale nebyly my se ségrou, abychom si nechaly zkazit tak bezva fesťák. Po pár hodinách marné snahy najít mobil nebo nálezce, jsme se na to vykašlaly a zbytek večera jsme si užívaly jako by se nic nestalo.
Zase jsme trsaly někde v davu, když tu ke mě přilezl zase nějaký chlápek, že se se mnou chce vyfotit. Sice jsem se zakřenila do objektivu, ale fotím se dost nerada; naopak jak to tak vypadá lidi se se mnou fotí rádi. Nějak to nechápu, ale dokud mi paparazziové nelezou na zahradu, tak to neřeším xD. Ten chlap po mě chtěl mejla (aby mi mohl poslat ty fotky, tak jsem mu dala falešný, chichi) a dneska mi na něho došly ty fotky. Fakt děs. To jsou fotky jak blázen, je tam sice dav lidí, ale jdou jim vidět jenom vršky hlav, na další fotce zase jenom nohy, pak jsou tam něčí záda a záběr na nějakého člověka, kterého jsem v životě neviděla.
A pak už jsem jenom zpívala, skákala, mávala rukama nad hlavou, parodovala tanec a měla jsem ten úžasný pocit, kdy je vám jedno, že lidi na vás hledí jako na blázna, vám je to jedno, jenom si užíváte té atmosféry a cítíte se naprosto volní i když nějaké energie vám nezbývá skoro nic. (Nutno dodat, že tenhle stav nezpůsobily žádné omamné látky ani alkohol, protože těmhle věcem vůbec neholduju.) Až to všechno skončilo, tak jsem se vyhrnula spolu s davem lidí ven z areálu a nasedla do našeho auta, kde jsem snědla asi tak půl sáčku gumových medvídků. A kolem cca dvou jsem mohla usnout ve stanu, kde mi byla opět příšerná kosa.
V pondělí ráno (to je velmi nevhodný pojem, pro člověka, který když má možnost vstává a tudíž je pro něj ránem půl jedenácté), ehm takže v pondělí VELMI časně ráno-tedy o půl paté jsme měli tolik energie, že hned jak jsme vylezli ze spacáků, tak jsme začali aktivně balit stan a přitom jsme na sebe byli strašně příjemní a usměvaví a vůbec nám nebyla zima, nechtělo se nám spát a neměli jsme hlad.(Cítíte tu sílu ironie?)Asi tak v pět jsme byli sbalení a Malá skálo, Kacanovy, Český Ráji sbohem, my se vydáváme na několikahodinovou cestu domů. Cesta byla vcelku příjemná a uběhla mi rychle. Už ne tak příjemné bylo, že ve dvanáct jsem, místo toho abych prostě pokračovala v cestě domů, vysedla před vchodem do práce a šla jsem na odpolední směnu. No jo, kdo se chce bavit, musí i pracovat :-)
Pozn. Mám tam hodně překlepů a chyb. Chyby v i/y ale nehledejte, je to záměrné, podle toho, jestlis náma byl v dané situaci i táta, jakožto zástupce mužského rodu xD
Přiznám se, že dnes už jsem příliš líná na to, abych si přečetla celý ten text. Můžu ti proto akorát slíbit, že se sem ještě vrátím a dočtu to ...
Tak co se aspoň nevyjádřit k začátečnímu tématu, že ano ...:
Lituju, nadávám a jsem naštvaná na ty co to vymysleli, že se na brigádu může až od patnácti. Já bych šla hned a kamkoli, nejenom, že jsou prázdniny rok od roku nudnějši, ale prostě vůbec bych chtěla něco takového zkusit ;) Třeba by mě to odradilo, ale třeba ani ne ...
Tak si to aspoň vynahrazuju domácími povinnostmi i "dobrovolnostmi"- nebo jak to nazvaz
Ale rozhodně ještě nechci konec prázdnin- zrovna ne teď, když to konečně začalo být celkem fajn ;)