Fyzika

27. května 2009 v 15:20 | Den©za |  (Ne)všimla jsem si...
Není to žádná novinka ani převratná idea, ale spíše potřeba vypsat se ze zděšení, které mi přináší vidina blížící se písemky. Nějakým řetězem asociací jsem si vzpoměla, jak jsem kdysi psala popis hodiny fyziky. Myslím, že to docela vystihuje, jak tento předmět miluju. *IRONIC**

Spolu s dalšími studenty, kteří prázdnými pohledy přejíždějí místnost a hledají svá místa, vcházím do posluchárny. Tiché šumění
se plíží kolem, dokud není přerušeno chvatnými kroky profesora. Třicet postav se jako naprogramované stroje zvedá, aby mohli vzápětí znovu usednout zpět a upadnout do stavu skrývaného nepochopení. Začíná hodina fyziky.
Ospalé ráno se plíží do oken, aby nás mohlo nakazit svou malátností. Projektor ukazuje nepochopitelné obrazce a já s nepřítomným pohledem se snažím zachytit alespoň útržky výkladu. Marně. Myšlenky na cestě ztrácí svůj původní směr a bloudí někde v jiném světě.
Hodiny pomalu ukrajují čas. Tik, tak, tik, tak. Monotónně zpívají stále dokola tu tisíckrát ohranou stereotypní písničku. Vteřiny se zdají být nekonečné. Měla bych se soustředit. Vydávám se na neznámou cestu hledat ztracenou koncentraci. Už ji mám na dosah ruky, když mi znovu uniká a ztrácí se v nekonečnu.
Prohlížím si nepřítomně tu známou místnost. Chabé světlo zářivek dodává ponurou atmosféru, která se rozlévá do všech koutů, mísí se strachem z další písemky a prolíná se s nepochopením a lhostejností. Na stole se pohupují oscilátory, ubozí oběšenci, oběti vědeckého experimentu. Sem, tam, sem, tam. Stejně pravidelně a bezchybně jako vteřinovka, která obíhá po důvěrně vyšlapané kruhové cestičce. Ne, neobíhá.
Vleče se, jako by chtěla pozastavit čas. Všechno je tak strojově přesné. Každý vzorec. Každý pokus. Každé poposkočení ručičky o jeden dílek. Přesné, dokonalé, bez nároku na změnu. Bez nároku na fantazii.
Ticho a ospalost prostupují vším. Pocit nudy se blíží a všechno zahaluje. Už je tak intenzivní, že by se klidně mohl zhmotnit. Jenže to nejde, protože jsme přece ve fyzice. Tady musí být všechno pravdivé, skutečné a logické. Z toho přesného, dokonale spočítaného světa čiší neskutečný chlad. Chlad, který možná mate cestu myšlenkám, aby se ani náhodou nepřiblížili k alespoň přibližnému řešení příkladu a na místo toho bloudily v neskutečných realitách, anebo čekaly na pomalé umírání času. Šeď nudy ještě více láká lhostejnost a nesoustředěnost a zpívá ukolébavku ochotě myslet, která pomalu usíná.
Upírám pohled na hodiny, znovu a znovu. Kdyby tak šel popohnat čas. Marně prosím ručičky ať zrychlí své pomalé tempo. Nic. Dál ubíhají bez života ve stejném rytmu.
Znovu se pokouším k sobě přivolat alespoň záchvěv soustředění. Měla bych se alespoň snažit něco pochopit, snažit získat pocit, že to má nějaký smysl. Místo toho mě však přemáhá moje vlastní fantazie, která mě opíjí do němoty a já pak smyslů zbavená se vydávám na útěk do jiného světa. Pryč. Ohlédnu se ještě za sebe. Na cestu zpět padne obrovský balvan. To je konec. Konec všech pokusů myslet. Nechávám se strhnout proudem ospalosti a blažené nevědomosti. A ručička dál pomalu a přesně ukrajuje čas.
Ospalé ráno už se pomalu probudilo a do učebny se vkrádají paprsky slunce. Dlouho vytoužený hlas zvonění přeruší to nekonečné čekání a probudí v nás známky života.
Začíná přestávka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ronny Ronny | Web | 28. května 2009 v 17:37 | Reagovat

Nenávidím fyziku. Popsala jsi to dokonale - úplně jsi vystihla atmosféru zdejších hodin. A když se k tomu přičte ještě má neschopnost přijít na řešení příkladů...

2 pink wedding gowns pink wedding gowns | E-mail | Web | 31. října 2012 v 14:06 | Reagovat

Q. How do you tease fruit?
http://www.felldress.org/wedding-dresses-designer-wedding-dresses-2012.html

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama