Květen 2009

Šmik, šmik..

27. května 2009 v 15:34 | Den©za |  Co nového se stalo...
Nedávno jsem konečně dostříhala video z mé narozeninové párty.(No už bylo na čase.) Nicméně, došla jsem k poznání, že mě stříhat prostě hrozně baví. (To ,že to většinou nedopadá dobře a vyleze z toho video obsahující pouze rozmazané a rozklepané záběry v nejlepším případě zachycující nohy aktérů, je už vedlejší xD)
Teď se jenom těším, až budu stříhat videa, co jsme natočili s DE. Jenže, ty bývají docela krátké a tak uvažuju nad tím, jestli bych neměla uspořádát další párty, aby bylo zas co stříhat xD.
Ne nejsem do toho zas tak zažraná. Myslím, že je to jen takový momentální úlet. Každopádně ,ale střihu zdar!

Fyzika

27. května 2009 v 15:20 | Den©za |  (Ne)všimla jsem si...
Není to žádná novinka ani převratná idea, ale spíše potřeba vypsat se ze zděšení, které mi přináší vidina blížící se písemky. Nějakým řetězem asociací jsem si vzpoměla, jak jsem kdysi psala popis hodiny fyziky. Myslím, že to docela vystihuje, jak tento předmět miluju. *IRONIC**

Spolu s dalšími studenty, kteří prázdnými pohledy přejíždějí místnost a hledají svá místa, vcházím do posluchárny. Tiché šumění
se plíží kolem, dokud není přerušeno chvatnými kroky profesora. Třicet postav se jako naprogramované stroje zvedá, aby mohli vzápětí znovu usednout zpět a upadnout do stavu skrývaného nepochopení. Začíná hodina fyziky.
Ospalé ráno se plíží do oken, aby nás mohlo nakazit svou malátností. Projektor ukazuje nepochopitelné obrazce a já s nepřítomným pohledem se snažím zachytit alespoň útržky výkladu. Marně. Myšlenky na cestě ztrácí svůj původní směr a bloudí někde v jiném světě.
Hodiny pomalu ukrajují čas. Tik, tak, tik, tak. Monotónně zpívají stále dokola tu tisíckrát ohranou stereotypní písničku. Vteřiny se zdají být nekonečné. Měla bych se soustředit. Vydávám se na neznámou cestu hledat ztracenou koncentraci. Už ji mám na dosah ruky, když mi znovu uniká a ztrácí se v nekonečnu.
Prohlížím si nepřítomně tu známou místnost. Chabé světlo zářivek dodává ponurou atmosféru, která se rozlévá do všech koutů, mísí se strachem z další písemky a prolíná se s nepochopením a lhostejností. Na stole se pohupují oscilátory, ubozí oběšenci, oběti vědeckého experimentu. Sem, tam, sem, tam. Stejně pravidelně a bezchybně jako vteřinovka, která obíhá po důvěrně vyšlapané kruhové cestičce. Ne, neobíhá.
Vleče se, jako by chtěla pozastavit čas. Všechno je tak strojově přesné. Každý vzorec. Každý pokus. Každé poposkočení ručičky o jeden dílek. Přesné, dokonalé, bez nároku na změnu. Bez nároku na fantazii.
Ticho a ospalost prostupují vším. Pocit nudy se blíží a všechno zahaluje. Už je tak intenzivní, že by se klidně mohl zhmotnit. Jenže to nejde, protože jsme přece ve fyzice. Tady musí být všechno pravdivé, skutečné a logické. Z toho přesného, dokonale spočítaného světa čiší neskutečný chlad. Chlad, který možná mate cestu myšlenkám, aby se ani náhodou nepřiblížili k alespoň přibližnému řešení příkladu a na místo toho bloudily v neskutečných realitách, anebo čekaly na pomalé umírání času. Šeď nudy ještě více láká lhostejnost a nesoustředěnost a zpívá ukolébavku ochotě myslet, která pomalu usíná.
Upírám pohled na hodiny, znovu a znovu. Kdyby tak šel popohnat čas. Marně prosím ručičky ať zrychlí své pomalé tempo. Nic. Dál ubíhají bez života ve stejném rytmu.
Znovu se pokouším k sobě přivolat alespoň záchvěv soustředění. Měla bych se alespoň snažit něco pochopit, snažit získat pocit, že to má nějaký smysl. Místo toho mě však přemáhá moje vlastní fantazie, která mě opíjí do němoty a já pak smyslů zbavená se vydávám na útěk do jiného světa. Pryč. Ohlédnu se ještě za sebe. Na cestu zpět padne obrovský balvan. To je konec. Konec všech pokusů myslet. Nechávám se strhnout proudem ospalosti a blažené nevědomosti. A ručička dál pomalu a přesně ukrajuje čas.
Ospalé ráno už se pomalu probudilo a do učebny se vkrádají paprsky slunce. Dlouho vytoužený hlas zvonění přeruší to nekonečné čekání a probudí v nás známky života.
Začíná přestávka.

Pochybné existence xD

27. května 2009 v 14:46 | Den©za |  Totální blbosti...
Poslední dobou potkávám samé divné existence, takže není divu, kde beru inspiraci k napsání takové blbosti xD

Vyznáte se v pochybných existencích?xD

Moje definice:

1)Úchyl -člověk, zpravidla opačného pohlaví, jenž obtěžuje danou osobu svými poznámkami, které mají charakter přízemního humoru zednického typu popř. charakter navyžádaných komplimentů (tzv. blbě kecá nebo se snaží dotyčnou sbalit blbýma narážkama) případně se pokouší o nevyžádaný tělesný kontakt (tzv.ošahávání) . Ve vyhrocených případech může jít až o sexuální obtěžování.

2)Čumil - osoba, která neskutečně irituje druhého člověka nebo skupinu lidí svým stupidním a upřeným pohledem.(tzv.blbě čumí)

3)Opilec -člověk, jenž obtěžuje danou osobu neakceptovatelnými a opakovanými žádostmi o společnou konzumaci destilovaných nápojů.(tzv. chce člověka ožrat), popřípadě člověk, jenž touto konzumací pozbyl vlastních morálních hodnot a proto se chová abnormálním zbůsobem (tzv. je ožralý)

4)Drzoun- osoba, která obtěžuje své okolí negentlemanským chováním, které postrádá jakýkoliv respekt ke komukoliv (tzv.drzý hajzlík)

5)Sprosťák- člověk který při komunikaci s ostatními osobami používá nadměrné množství vulgarismů (tzv. nadává jak starý dlaždič)

6)Feťák- osoba, jenž je pod vlivem psychotropních látek (tzv. sjetá) a často také obtěžuje své okolí nabídkami k aplikaci stejných látek (tzv.dýluje)

7)Smradlavec - člověk, který odmítá jakákoliv hygienická pravidla, popřípadě žádná hygienická pravidla nezná. Vyznačuje se nepříjemným zápachem. Pozor může být nositelem parazitů. (radši nekomentovat)

8)Nabízeč - osoba, jenž irituje své okolí dobře promyšlenou manipulací.(pozn. Až tak moc dobře, že každý pozná, že jde o manipulaci) Vyznačuje se vysokou aspirací vnutit komukoliv cokoliv. Při nabízení svých produktů bývá samozvaným a často nevítaným hostem v domácnostech. Může také účinkovat při politických a jiných kampaních. (tzv. blbec co každému nutí svoje létáky)

9)Cvok - člověk, který při komunikaci s ostatními používá nesmyslná slovní spojení. Často se, ale také může jednat zároveň o některého z výše jmenovaných. Může také používat nesmyslné výhružky (např. ,,Váš ředitel skončí u soudu v Haagu!")

10)Blbec - člověk který si o sobě myslí, že je normální, ale jak dokazuje jeho stupidní chování, normální není. (spousta lidí)

Návod na štěstí

25. května 2009 v 17:16 | Den©za |  (Ne)všimla jsem si...
Ano a teď přichází na obchodní trh naší zhýralé konzumní společnosti jedinečná nabídka. NÁVOD NA ŠTĚSTÍ. Normální cena je 1000 blbáků , ale my byli tak laskaví, že jsme vám udělali extra extra extra výhodnou nabídku! U nás pouze za 999 blbáků. A pro naše nejvěrnější klienty, což jste samozřejmě vy všichni, jestliže zavoláte do pěti minut máme staré krámy, kterých se potřebujem zbavit, a tak vám je za minimální příplatek 998 blbáků dáme ZDARMA. Samozřejmě + poštovné a balné. Na poštu se neoblíkejte moc vyzývavě, pokud sbalíte pana poštmajstra nebo paní pošťačku budete platit balné dvojnásobné. Pokud ale sbalíte pošťačky či pošťáky tři zaplatíte pouze dvě a budete mít 2+1 zdarma.
Náš NÁVOD NA ŠTĚSTÍ je zaručený přípravek. Máme stovky a stovky a tisíce a tisíce spokojených uživatelů a uživatelek. Například jeden vysoce oblíbený politik pan Prdoubek svědčí, že mu NÁVOD NA ŠTĚSTÍ skutečně pomohl.
,,Od té doby, co používám NÁVOD NA ŠTĚSTÍ tak mě při veřejném projevu trefí tak jedno maximálně dvě vejce. Dříve to byly i tak tři, čtyři.",nechal se slyšet pan Prdoubek.
Samozřejmě NÁVOD NA ŠTĚSTÍ vám nenabízíme jen tak. Jako bonus od nás dotanete 2 kopie NÁVODU NA ŠTĚSTÍ , které můžete připíchnout na nástěnku v práci či ve škole. Tento bonus je samozřejmě ZDARMA. A toho mrňavého písma vedle, co se vám snaží vnutit, že bonus stojí pětkrát víc než samotný NÁVOD si nevšímejte.
Jak vidíte naše nabídka je megagigasupervýhodná! Ale to není vše!!!!!!A ty závorky prosím nečtěte!
Děti, které neumí číst mají nárok na jeden kus zdarma. (Tzn. 1 kus na 1 školku v kraji, podmínkou je aby učitelka ve školce byla analfabet.)A taktéž důchodci nad 105 let dostanou náš návod zdarma.( Počítá se 1 návod na uzavřenou komunitu důchodců, jejichž věk je nad 105 let. Za možné zkrácení života, díky agresivním hádkám o tento jeden návod neručíme.)
Volejte, volejte!!!
(pozn. návod má nepříznivé účinky na trávící trakt člověka, jelikož papír je z obtížně trávitelné celulózy, může vyvolat poruchy střev. Proto prosím náš návod nehltejte, ale normálně čtěte.)


Návod na štěstí sice neznám, ale jednu věc vám přece jenom poradit mohu. Nevěřte reklamám :)

Dům

25. května 2009 v 16:22 | Den©za |  Příběhy...
Upozorňuju, že psát neumím!(nicméně mě to baví xD) Navíc tenhle příběh je docela nudný, dlouhý a nechutný....takže jestli na to máte nervy, klidně čtěte dál...

Ten dům tam stál možná stovky let. Styl starých ozdobných domů se už nenosil a jeho vyřezávané okenice, oprýskané věžičky a staromódní arkýře působily v ulici satelitu poněkud nepatřičně.
Marcela spěchala z práce. Její kancelář byla až v úplném centru velkoměsta a ona byla zdlouhavým cestováním unavená. Vracela se z autobusové zastávky domů do svého moderního strohého domu, přesné kopie všech kolem v satelitu. Staré vilky, přestože byla tak odlišná si ani nevšimla; stála tu odnepaměti a ona byla příliš utahaná. Jindy ji ale fascinovala.
Doma si znuděně zapnula televizi. Chtěla se podívat na film, který včera nestihla kvůli práci. Oči se jí začaly zavírat. Naštvaně televizi vypnula a šla si lehnout. Být každý den v práci a dělat přesčasy ji vyčerpávalo.

Autobus ji vyplivnul na ulici a ona šla z práce domů. Unavená, zničená denním stereotypem. Procházela kolem starého domu. Bůhvíproč se najednou zastavila. Nehnutě stála a zírala před sebe. Pak zapudila podivnou myšlenku, trhla sebou a odešla rázným krokem pryč.
Bolela ji hlava a chtělo se jí příšerně spát. Doby, kdy byla závislá na kávě dávno minuly, teď, aby byla vůbec schopná fungovat, pila každý den energy drinky. Přesto měla pocit, že za chvíli sebou praští o zem. Byla ráda, když mohla doma přes otevřené okno nahnat do pokoje trochu kyslíku a natáhnout se na postel. Usnula jak zabitá.

Se škubnutím se probudila. Žaludek jí svírala bolest, jako železná rukavice rytířova brnění. Chvíli si masírovala břicho a pak se přinutila vstát a donesla si 2 prášky proti bolesti. Byly to silné prášky, co běžně nekoupíte. Nebyla to ani žádná známá značka. Ale fungovaly. Obyčejné tabletky neměly na Marcelu už žádný účinek, ve srovnání s těmihle byly čajíček. Tyhle zabíraly spolehlivě. Byly nejlepší. Ani nebylo těžké se k nim dostat, dostávala je zdarma od svého šéfa, prý kvůli zlepšení pracovního výkonu. Sice nemohla pochopit, proč teď, když jim zkrátili pracovní dobu, se cítila ještě unavenější než dřív, ale bylo jí to jedno. Hlavní bylo, že krutá bolest v břiše přešla. To má z těch všech povzbuzovačů. Není divu, že z toho má zkažený žaludek.
Vrátila se do pokoje, aby ustlala. Jen tak mimochodem vyhlédla z otevřeného okna. Rána. Okenice bouchly o sebe. Lekla se. Pohled jí sklouznul přes hřebeny střech do zahrady starého domu. Na kovovém tepaném sušáku visely bílé košile. Bylo jich desítky a zuřivě plápolaly ve větru. V domě nikdo nebydlel. S nepříjemným zamrazením se odvrátila od okna a vydala se na obvyklou nenáviděnou cestu do práce.

Dny se zkracovaly a Marcela chodila z práce za úplné tmy. Každý den. Znovu a znovu.
Všimla si, že branka od zahrady starého domu je otevřená. Vzpoměla si jak před pár měsíci v zahradě viselo prádlo. Že by se tam přece jenom někdo nastěhoval? Nebo tam snad straší? Tobě straší, pomyslela si. Dům má asi nového nájemníka. Ale koho? Musí se na to někoho zeptat. Ale teď, teď musí jít spát. Dům nikam neodejde, počká.

Pavel se vracel domů z hospody. Jako vždy zašel s chlapama na jedno, ale dnes, na to , že nebyl víkend, trochu přetáhli. Bylo už k půnoci. Právě procházel kolem staré vilky. Nechtěl si to přiznat, ale ten dům mu vždycky z nějakého nevysvětlitelného důvodu naháněl hrůzu. Tma. Na okamžik neviděl vůbec nic. Světla v celé ulici zhasla. Pak se v domě zničehonic rozsvítilo okno a za staromódní záclonou se mihnul stín. Pavel se otočil a snažil se o co nejrychlejší se potácení se domů. Srdce mu bušilo až někde v krku. Příště by to s tím pitím raději neměl tak přehánět, pak by ho neděsil obyčejný výpadek proudu...

Sobotní ráno bylo velmi slunečné. Jaho teplé paprsky vytáhly Marcelu z postele. Byl krásný podzimní den. Marcela vypila energy drink a protáhla se. Byla unavená jako vždycky, ale dnes může odpočívat. Do žádné práce nemusí, jaká slast.
Po obědě se rozhodla, že se půjde projít. Šla ulicí, když jí pohled utkvěl na jednom jediném místě. Starý dům. Branka byla opět pootevřená. Tak bydlí tam někdo nebo ne?
Na zahradě pár bloků od domu pracoval Pavel. Marcela si ho pamatovala ze střední. Byl to takový ten organizátor třídy, který měl vždycky přehled o tom, co se kde děje. Předpokládala, že jeho přehled o všem se od té doby nezměnil. Nešla přímo za ním, ale procházela se kolem a snažila se být co nejnápadnější. Chtěla, aby si jí všimnul první. Všimnul si. Otočil se a spěchal přímo k ní.
,,Ahoj Marcí", pozdravil vesele, stejně jako před deseti lety.
,,Ahoj Pavle" , opětovala pozdrav Marcela a už od pohledu hořela nedočkavostí zjistit případné informace o nových obyvatelích starého domu.
,,Jak jde život?", zeptal se Pavel.
,,A jó, jde to, jenom jsem strašně unavená..."
,,Moc pracuješ, měla bys někdy radši s náma zajít na pivo. A truchu se hodit do klidu."
,,Nevím, jestli to s tím pivem občas trochu nepřeháníš."Párkrát ho viděla, jak se potácí ulicí.
,,Víš, že máš pravdu? Už mně z toho hrabe. Včera jsem šel kolem toho starého baráku a zrovna, když jsem stál před ním, vypnul proud. Svítilo se akorát v tom baráku. Vyděsil jsem se k smrti. Z obyčejné tmy..Chápeš to?"
Marcela zpozorněla. ,,V tom domě někdo bydlí?", zeptala se rádoby ledabyle.
,,Ne tam nikdo nebydlí. Prosímtě, kdo by se tam stěhoval. Je to barabizna na spadnutí. Měl jsem asi halucinace. To bude tím pívem."
Marcela si nebyla jistá, jestli má Pavel tentokrát tak úplně pravdu...

Marcela stála ve svém černém kabátě, vítr jí cuchal její plavé vlasy a oči se jí zalévaly slzami. Dnes měla pohřeb paní Kovaříčková, sousedka od naproti. Prý byla zavražděna, ale kým, nikdo neví. Kapky deště bubnovaly o těžké víko rakve a hrály tak poslední tesknou píseň.

Každý den chodila do práce a večer se vyčerpaná vracívala kolem starého domu. Stále jí vrtalo hlavou, jestli tam někdo bydlí nebo ne. Přišlo jí to divné. Nikoho u domu nikdy neviděla, ale občas byla otevřená branka a někdo v domě vyměnil záclony. Buď tam někdo bydlí nebo tam straší. Přece není blázen. Nemohla si všechno jen představovat. Ať si říká Pavel co chce. Právě se odhodlala, že se půjde k domu podívat, když tu si všimla, že je klika branky o něčeho špinavá. Krev. Udělalo se jí zle. Nedávná vražda se jí rychlostí blesku vynořila v hlavě. Její fantazie pracovala na plné obrátky...

Pavel šel na podvečerní procházku. Po minulém zážitku si řekl, že návštěvy hospody načas vynechá. Šel právě kolem starého domu. Pohled se mu zastavil na jednom z oken. Byla v něm položená lidská hlava! Nejprve mu naskočila husí kůže, ale pak se rozhodl, že celou věc prozkoumá. Dnes opilý nebyl a na strašáky nevěřil. Přišel blíž, a zjistil, že hlava, co vypadala tak hrozivě je ve skutečnosti jen stojan na paruky. Přece by se nebál! Nabourává se do počítačů mafiánských organizací a vytahuje na světlo to co by mělo zůstat skryto a teď se má bát obyčejného baráku? Sám pro sebe se zasmál a bez povšimnutí překročil zkrvavenou sekeru, jenž ležela na chodníku.

,,Vražda v satelitním městečku"
Hlásal tučný titulek na úvodní stránce místního plátku.Marcela nadpis přečetla a zachvěla se. Už druhá vražda v okolí. Tentohrát starý Kajoš, co bydlel hned vedle toho prokletého domu. vyšetřovatelům prý dlouho trvalo, než oběť identifikovali, protože byla rozsekána...Marcela dál nečetla. Bylo jí zle z toho všeho - z vražd, z té otravné práce i z celého jejího zpackaného života. A z toho domu. Z domu, který ji děsil a fascinoval zároveň. Ani se toho vlastně tolik nestalo, ale ona byla jako šílená. Zajímala se o dům víc a víc. A touha zjistit, co za tím vším je a potvrdit si, že není blázen byla silnější než strach. Teď je příliš unavená, ale zítra tam půjde a prozkoumá to.
Když procházela kolem okna, už automaticky se podívala do dálky ke starému domu. Vypadal tak poklidně a neměnně jakoby se tam snad zastavil čas. Nebylo na něm nic divného. Ale dokázala o tom přesvědčit samu sebe? Prudkým pohybem zatáhla závěsy a šla spát.

Pavel křižoval ulici s bandou lidí rozveselených přemírou alkoholu. Jeho předsevzetí mu dlouho nevydržela. Smáli se, povykovali a táhli ulicí jako průvod krále bláznů. Ničeho si nevšímali. A noční krajinou se rozléhaly rány kladivem, jakoby někdo zatloukal hřebíky do rakve.

U Marcely doma se rozezvonil zvonek. Seběhla ze schodů a šla otevřít. Za dveřmi stála nějaká žena, kterou už párkrát zahlédla tady v ulici.
,,Dobrý den, neviděla jste náhodou mého manžela? Předevčírem odešel a ještě se nevrátil domů."
Hlas se jí třásl, jen stěží ho ovládala.Marcele bylo té nebohé ženy líto.
,,Né, promiňte, neviděla."
Žena chvíli vypadala, že se rozpláče, pak se ale otočila a šla zazvonit k sousedům.

Pavel popíjel kávu a četl si noviny. Nebylo v nich nic zajímavého. Letos je rekordní úroda rajčat. Vláda má nový program, Závěrečné zkoušky se mají skládat i na základních školách. Po dvou vraždách jeden pohřešovaný - je satelit nebezpečným místem? Poslední titulek ho zaujal. Pohřešovaný. Ani nevěděl proč, přečetl nadpis nahlas. Znělo to podivně zlověstně. V mysli se mu zjevil obraz starého domu.
Běžel jako smyslů zbavený. Bez smyslu, bez důvodu který hledal. Byla to jenom hloupá myšlenka. Jenže proč ho zavedla zrovna tady? Proč? Nechápal.Před brankou se zastavil. Bydlí tady vrah? Nebo snad v tom domě straší? Bylo to tehdy způsobené alkoholem co vypil nebo byl dům opravdu záhadným a nebezpečným místem?
S těmihle myšlenkami prošel brankou do zahrady. Obklopila ho vůně malých pozdně kvetoucích keříčků. Pomalu se stmívalo. Dům se nad ním hrozivě tyčil a v posledních paprscích zapadajícího slunce vytvářel podivnou siluetu. Zahrada domu byla celkem pěkná. Spousta malých keříčků. Vysoké stromy, které v létě poskytovaly dostatek stínu. Zadní terasa s rozpuchřelým zahradním nábytkem. Kovový tepaný sušák na prádlo. Malý altánek v secesním stylu. To místo mělo vlastně své kouzlo. Začínal měnit názor. Procházel se po neudržovaném trávníku a docela zapoměl, že chtěl zjistit, jestli tady nebydlí vrah. Vrah? Co ten by tu dělal? Takové hezké a poklidné místo...Člověk by neměl mít předsudky, dokud nezjistí jak se vlastně věci mají, a měl by se spoléhat na rozum a ne se vyplašit vlastními emocemi jako malé dítě. Nadechl se večerního chladného vzduchu a šel se podívat do uzavřeného dvoru za domem. Ponořen v myšlenkách prošel úzkým průchodem mezi přistavěnými budovami a jako omámený pokračoval dál do malé kůlničky na opačném konci zahrady. Nevěděl proč. Věděl jenom, že se tam chce podívat...je tu tak hezky...
Potlačil do dveří. Byly zamčené. Zabral trošku víc a dveře povolily. Pavel ztratil rovnováhu a rozplácnul se na zem. Přetočil se na záda a to co uviděl nad sebou ho šokovalo. Iluze poklidného a milého obydlí byla zbořena. Vstal. V posledním světle zapadajícího slunce se leskly kosy, sekery, nože, některé ještě potřísněné krví. Na trámu uprostřed visela smyčka konopného provazu na které se žalostně pohupovalo mrtvé tělo pana Kajoše. Vzadu byly vidět černé pytle na mrtvoly, rakve, provazy, rukavice a lahev s kyselinou chlorovodíkovou.
Pavlovi se to ani trochu nelíbilo. Během vteřiny se otočil a utíkal pryč. To co uviděl ho vyděsilo. Musí pryč. Vraždy. Pohřešovaný muž. Starý dům. Myšlenky mu vířili hlavou rychlostí s jakou se nedokázal vyrovnat. Obraz mrtvoly a smrtících nástrojů v kůlně viděl stále před sebou. Měl pocit jako by byl někde nad tím. Jakoby byl pouhým pozorovatelem všech těch věcí, ale nohy ho nesly spolehlivě pryč.
A najednou nic. Tma. Jiskřičky před očima. Tupá bolest, která se šířila do každičkého nervu jeho těla. A nic.

,,Viděla jsem divné věci... v tom domě straší...", vyprávěla paní Nová Marcele na autobusové zastávce.,,Možná mi nevěříte, ale jsem si skoro jistá, že budu další obětí.." Marcele se řeči paní Nové vůbec nezamlouvaly. ,,Kvůli tomuhle..", řekla paní Nová a vyhrnula si rukáv. Na pažích měla četné pohmožděniny. ,,A měla jsem sen...byla jsem tam, v domě a někdo v masce s hodinama místo obličeje na mě ukázal a řekl - přišel čas...pak jsme se začali prát a já utekla...", vyprávěla překotně paní Nová. V očích se jí zračilo zděšení. Marcela se rozloučila s paní Novou a nastoupila do autobusu.
Dnes měla v práci zase spoustu úkolů. Byla unavená jako obvykle a navíc se vůbec nedokázala soustředit. Musela myslet na ten dům. Přitahoval ji. Byla fascinovaná. Proč? Zajímalo ji tolik věcí. Chtěla to vyřešit jednou pro vždy. Byla přímo posedlá otázkou jestli tam přebývá něco vražedného, ať už cokoliv. Celé to na ni působilo zlověstně a záhadně, ale zároveň moc přitažlivě. Třásla se děsem a zároveň se tetelila vzrušením. Nech toho, přikazovala si. Je to jenom dům. A ty jsi prostě jenom paranoidní a bláznivá kráva. Neměla by ses nechávat tolik unést pocity a představami...S myšlenkami, že se jí všechno jenom zdá se pustila do práce.

Pavel se probudil doma na podlaze v obýváku. Hlava mu třeštila bolestí. Na události včerejška si vzpomínal velmi mlhavě. Byl v zahradě, u nějakého domu...Jak se dostal domů si vůbec nepamatoval. Vstal a šel se opláchnout. Rozsvítil v koupelně a to co uviděl ho dokonale probralo. Rtěnka na zrcadle, která nakreslila slova, jež dávala docela dost jasný význam.
Viděl jsi něco, co jsi vidět neměl,
okamžitě odjeď pryč a už se nevracej.
Nikomu nic neříkej, jinak zemřeš.
Nechci, ale musím. Pomoc.
To písmo už někde viděl. Určitě. Ale kde? Nemohl si vzpomenout. Zadíval se znovu na nápis. Tři řádky byly naprosto jasné, ale co ten poslední? Nedávalo to smysl. Kdo mohl zároveň vyhrožovat smrtí a žádat o pomoc? Nechápal to. Bál se. Policii volat nebude. Nikomu nic neříkej , jinak zemřeš. Jediným pohybem rukávu nápis setřel a šel si sbalit věci.
Ještě ten den odjel z města.

Marcela se vracela z práce. Dneska víc naštvaná než unavená. Šéf si samozřejmě jejího nesoustředění všimnul a nehorázným způsobem ji seřval. Naštvaná na něho, na sebe. Navíc jí bylo už zase špatně.To, že si kvůli těmhle nevolnostem musela brát pořád jakési prášky ji štvalo. Řekla si, že dneska jeden vynechá. Snad jí bude stačit ten proti bolesti žaludku. Stejně nevěděla k čemu ten druhý je.Zapila tabletku sklenicí vody a pak si pustila film. Chvíli si četla knížku a pak šla spát.
Po měsících bezesných nocí se jí zdál sen:
Nastoupila do auta a jela za svým šéfem. Najednou jí připadal strašně přitažlivý, jeho obtloustlé břicho a hlavně jeho naditá peněženka. Chtěla ho mít. Mít pro sebe. Zaparkovala auto u šéfa na zahradě. Upravila si své nejvyzývavější šaty a prohlédla se v odrazu umělého jezírka. Je fakt sexy...šéfík jí neodolá. Vešla do jeho vily a tam na chodbě potkala nějakou ženskou. Zřejmě manželka. Z podvazkového pásu vytáhla bouchačku a ženštinu zabila. Jak opojný pocit. Jaká moc. Zabít a přivlastnit si. Zabít manželku a přivlastnit si manžela. Jako bouře přiletěla do pracovny a vrhla se na svého šéfa...
Ráno se z hrůzou vzbudila. Bylo jí hrozně. No fuj. Ten sen byl fakt hrozný. Do práce se jí teď nechtělo už vůbec. Ale musela. Na zastávce dneska čekala sama. Paní Nová je asi nemocná.

Pavel bydlel v hotelu ve vedlejším městě a přemýšlel co dál. Bylo to přece jenom nelogické opouštět byt kvůli vzkazu na zrcadle. Příliš unáhlené. Jenže vracet se tam v úmyslu taky neměl. A co , sakra, měla znamenat věta Nechci, ale musím. Pomoc.? Teď nechápal vůbec nic. Na hlavě měl pořádnou bouli, ale byl rád, že žije.

Paní Nová umřela. Našli ji a měla jenom půl hlavy. Všechno v Marcele křičelo tuhle děsivou novinku. Přece to sama říkala. Věděla to. Byl sen o přízraku s maskou hodin jenom snem nebo se jednalo o skutečnost?
Znavená po pracovním sni se zachumlala do peřin a odplula do říše snů.
Ráno se vzbudila poměrně brzy. Zívla si a protáhle se jako kočka. Bylo jí příjemně. Po dlouhé době pocit pohody. Sama pro sebe se usmála a šla si do šuplíku pro čisté prádlo. Otevřela zásuvku a vyjekla. Byl to nechutný pohled. Nevydržela to a začala zvracet na koberec. V šuplíku byl nožík na dopisy a vylouplé oko. Zděšení ji ochromilo. Chtěla utéct, ale nemohla se hnout z místa. Je to tady. Neklamné znamení. Určitě je na řadě. Bude další obětí zákeřného vraha, který má místo obličeje hodiny. Ta myšlenka jí zmrazila mysl. Nemohla nic. Cítila jen obrovský strach. Omdlela.
Vzbudila se. Byla zmatená. Nevzpomínala si jak se dostala dolů do obýváku. Pak jí v hlavě vytanul obraz nože a krvavého vylouplého oka. Bála se jít podívat do ložnice. Výjev v prádelním šuplíku nechtěla znovu vidět, jenže oblečení potřebovala. Napadla ji jediná věc. Někomu zavolat.

,,Až zas příště budeš tak neschopná, že si sama nedokážeš otevřít šuplík na kalhotky, tak mě zase zavolej a já přijedu přes půl města," neudržela se tchýně. Ironie jejích slov byla skoro hmatatelná. Marcela zrudla. Bylo to vážně trapné. Jenže ona to vážně viděla! Nemohla si to přece jenom představovat. Zamručela něco ve smyslu, že se omlouvá a tchýně odjela zpátky.
Jakmile zůstala sama zase ji přepadl strach, tetokrát s příměsí zvědavosti. Hrozně se bála, že ji ten přízrak zabije, ale zároveň ji tak trochu lákala možnost se s ním setkat tváří v tvář a konečně přijít tomu všemu na kloub. Ale nikdy by to nepřiznala. Normálnější bylo se bát než se o to zajímat. I když jsem vlastně ještě normální? Ptala se sama sebe.

Několik měsíců se nedělo vůbec nic. Na první pohled se nedělo vůbec nic. Žádné vraždy a dům byl tichý. Pavel se dokonce vrátil domů. Vždycky raději věřil rozumu a jeho útěk vystrašeného králíka nemohl sám sobě odpustit. Nebál se mafie a teď se najednou zblázní a nechá se zahnat do kouta. Tak to teda ne. Definitivně přestal s chlastem a dům pustil z hlavy. Zato s Marcelou se děly věci. Začla zarputile tvrdit, že zabiják z domu musí být určitě nějaký duch. Hodiny trávila v archívech a zjišťovala jména všech obyvatel a hledala jakoukoliv zmínku o něčem neobvyklém. Na práci se vykašlala. Několik dní tam nechodila a tak ji vyrazili. Nezajímalo ji nic, jen ten dům a způsob jak zneškodnit přízrak co tam bydlí. Byla jako posedlá. A obyvatelé satelitu, kteří se sami báli, ji ještě podporovali.

Marcela se vzbudila. Chtěla se otočit na druhý bok, ale když se nadzvedla na předloktí zjistila, že ji tělo neuvěřitelně bolí. Podívala se - byla samá modřina a podlitina. Do mozku se jí jako ostří nože zařízla jediná myšlenka. Paní Nová. Vypadalo to úplně stejně. Na okamžik přestala dýchat. To co mělo přijít ji paralyzovalo. Dnes zemře. Věděla to se stejnou jistotou s jakou dřív dýchala. Všechno v ní křičelo na protest. Bylo jí špatně, strašně špatně, do toho se ještě přidaly abstinenční příznaky. Své léky už neměla několik hodin v kuse. Přízrak s hodinama. Hodiny. Její čas přijde. Dnes. Chtělo se jí křičet. Křičet o pomoc. Ale věděla s děsivou jistotou , že by jí to nepomohlo. Seděla na posteli a cítila jenom obrovskou prázdnotu strachu a v hlavě jí znělo jedno jediné slovo, které jako by jí chtělo vyleptat díru do lebky. Smrt.

Pavel seděl u internetu a četl si nejzajímavější programy mafiánských organizací. Ano, znělo to šíleně. Ale Pavel se tímto bavil. A zároveň tím udělal nezaplatitelnou službu policii. Neměl strach, že by na to někdo přišel. Nabourávat se do cizích počítačů uměl jako nikdo jiný. Právě našel hodně zajímavý článek nebo spíš e- mail:
For Kloifus
Projekt psychovraždy se daří. Použil jsem zaměstnance své "firmy" Latos s.r.o. jako pokusné králíky a vyšlo to. Je to skvělý systém, špinavou práci za tebe udělá někdo kdo o tom vlastně vůbec neví. Prostě jsme jim dávali psychotropní látky po kterých byli bez vlastní vůle a pak ještě další, aby si nic nepamatovali.Stačilo jim párkrát zopakovat rozkaz a poslouchali pak jak ovce. Jestli chceš ten fet, po kterým ti budou lidi vraždit, tak dojeď. A nezapomeň na ty melouny, jinak tě Fábo sejme. MI.SY.
Latos s.r.o. ? Bylo mu to nějaké povědomé. Ale to bude asi tím, jak často se k těm mafiánům nabourává. Musel to vidět ještě v nějakém jiném mailu. Decentně si zívnul a pohlédl z okna. Pak si šel uvařit kafe.

Marcela chodila bytem jako šílená. Sem, tam, sem, tam, pravidelně a strojově jako když tikají hodiny. Hodiny. Dochází jí čas. Vrah s hodinama. V hlavě měla jedinou myšlenku, jediné východisko, které našla. Dřív než zabije vrah mě, musím dostat já jeho.Musím zabít vraha.Konečeně se zastavila. Sedla si na postel a rozkašlala se. Musím zabít vraha.Chtěla se napít. Seběhla se schodů a zabočila do kuchyně.Musím zabít vraha.Z kredence vytáhla skleničku a napustila si z kohoutku vodu.Musím zabít vraha.Nedokázala se soustředit ani na pití. Sklenička jí vyklouzla z rukou a pomalu padala. Musím zabít vraha.Sklenička třískla o zem a rozpadla se na tisíc malinkých střepů, které se synchronizovaně s kapkami vody vznesly nad zem, kde vytvořily ledový ornament a opět padaly dolů.Musím zabít vraha.

Pavel popadnul dech tak rychle, že si poprskal tričko od kávy. Vzpoměl si. Latos s.r.o.! A do háje!

Marcela se vzbudila. Cítila šílenou bolest, která ji naprosto ochromovala. Otevřela oči. Před ní stál vrah. Vrah s maskou hodin v dlouhých bílých šatech na kterých křičela krvavě rudá skvrna, která se rychle zvětšovala. Marcela znovu pohlédla do starobylého zrcadla a jediným pohybem si strhla masku , která měla hodiny místo tváře. Podívala se dolů na své břicho, ze kterého trčel nůž. Zabila jsem vraha. Pomyslela si. Bolest ji už úplně vyčerpala, s lehkým úsměvem se svezla k zemi. A staré zrcadlo už odráželo jenom interiér starobylého pokoje a okno s výhledem do zahrady s tepaným sušákem na prádlo.

Úhel pohledu

9. května 2009 v 0:25 | Den©za |  Přemýšlím...
Přemýšleli jste někdy nad něčím takovým, jako je úhel pohledu? Jestli ne, tak se možná budete divit, jak moc je ,,úhel pohledu" důležitý...

Na úhlu pohledu záleží vlastně všechno.

Vezměte si například nějaký obraz moderního umění. Někdo v něm může podle pravidla ,,v jednoduchosti je krása" vidět nejdokonalejší krásu. Někomu to naopak přijde strohé a plytké.
Nebo jestli vás zrovna nefascinují obrazy, tak třeba takový internet. Podle většiny lidí, naprosto důležitá věc, bez které by se neobešli. Ale jsou i lidi, kteří si myslí, že je to naprostá zbytečnost. Není to špatné, je to jenom jiný úhel pohledu. Nějaký člověk je třeba krásný, ale pro někoho může být krásný i někdo kdo vizuální přitažlivostí moc neoplývá. Záleží to na úhlu pohledu. Jestli vnímáme krásu vnitřní nebo tu vnější. Nebo další příklad - sourozenci se pohádají. Jeden je naprosto vztekem bez sebe, ale ten druhý si myslí, že se zas tolik nestalo, aže mají alespoň poučení do příště.Tohle taky záleží na úhlu pohledu.

A taky věta všechno ,,zlé je k něčemu dobré" se sem bezvadně hodí. Když pozměníte úhel pohledu a začnete se i na problémy dívat z té lepší stránky, uvidíte všechno v jiném světle a svět vám možná nebude připadat tak strašný.

Nebo když se na nějakou naprosto triviální záležitost podíváte z jiného úhlu, hned se vám bude jevit jinak. A přijdete na své vlastní originální a kreativní řešení.

A možná,když se občas s někým hádáte, zkuste si pozměnit úhel pohledu a podívat se na věc z úhlu pohledu vašeho protivníka. Možná zjistíte, že vlastně žádný problém není, že šlo o pouhé nedorozumnění.

Nebo se zkuste třeba jenom na chvíli zastavit a popřemýšlet o úhlu pohledu...;)

Háj,Prdel,Někam...

8. května 2009 v 23:46 | Den©za |  (Ne)všimla jsem si...

Háj, Prdel, Někam, Prčice a podobné...

Nechci abyste si mysleli, že jsem nevychovaný hulvát, libující si ve slovech typu ,,prdel" to fakt ne, jenom jsem si něčeho všimla...

Napadlo vás někdy, jak moc musí být tahle místa přeplněná? Docela se divím, že se tam pořád něco vleze. Jak často vy sami posíláte někoho do prčic? Nebo když, už vy sami ne, tak kolikrát slyšíte, že na podobná místa někdo někoho posílá?

A nejenom lidi. Ale i věci. (,, Jdi s tím starým křápem už někam!"). Nebo třeba nápady.(,,Tak s tímhle táhni do prdele!")Nebo v nějaké zoufalé situaci (například při upadnutí), se z nějakého neznámého a záhadného důvodu těchto míst dovoláváme, jakoby jsme se tam chtěli v tu chvíli přetelportovat ( ,,Do háje!")
Kolik lidí bychom tam mohli najít, kolik starých věcí bychom mohli oprášit a kolik zatracovaných nápadů a myšlenek bychom mohli vzkřísit? Řekla bych že hodně :)

PS: Třeba se tam někdy potkáme:)

Hra se slovy

8. května 2009 v 23:26 | Den©za |  Přemýšlím...
Teď nemám na mysli Scrable ani Kris-Kros (nebo jak se to píše). Spíše mi vrtá hlavou používání některých slov.

Nenávidím tě!

Kolikrát jste řekli tuhle větu? Asi mnohokrát ne. Ale možná ano a možná jste toho pak litovali. Nebo jste to řekli jenom tak, z rozčilení.

A teď se zamyslete, kolikrát jste řekli tuhle větu ve třetí osobě. Možná dojdete k mnohem většímu číslu. Ale bylo to tak doopravdy? Doopravdy toho člověka, o kterém jste řekli, že ho nenávidíte, NENÁVIDÍTE? Nebyl to spíš jenom vztek, póza a snaha dodat svým slovům váhu? Ne, nechci tím říct, že byste měli někoho nenávidět. Spíše chci naznačit, že lidé občas používají slova jako ,,nenávidím" i v případě, že je nám člověk lhostejný nebo jen ne příliš sympatický. Jako se to stalo i mně. O jednom klukovi jsem tvrdila, jak strašně ho nenávidím, ikdyž to nebyla pravda. Pravdou bylo, že jsem na něho byla hodně naštvaná a teď je mi spíš lhostejný, ale rozhodně jsem ho nenenáviděla.

Zdá se mi, že v dnešní společnosti a době se stává módní záležitostí všechno zveličovat.

Když je nám někdo nesympatický, tak ho hned NENÁVIDÍME. Když nám někdo dá žvýkačku, tak říkáme :,,Jé děkuju moc, já tě fakt MILUJU!" Když si zadřeme do prstu třísku, tak to hned HROZNĚ bolí. Když je něco povedené, tak je to hned SUPER. Když si jednou zívneme tak už jsme STRAŠNĚ unavení. Když máme pár dní špatnou náladu, tak je to hned DEPRESE. A když se nám krátkou dobu v něčem nedaří, tak je to FAKT KRIZE. Když se něco trochu vymyká průměru, tak je to EXTRÉMNÍ. A když o něčem chceme říct, že je to úplně nějaké, tak řekneme TOTÁLNĚ nějaké. Když se nám něco stane dvakrát, tak je to VŽDY. Ale když jsme jednou neúspěšní, tak se nám NIKDY NIC nevede...

Takhle bych mohla pokračovat ještě dlouho. Co jsem tím chtěla říct? Že by se nám přílišné zveličování nemuselo vyplatit. Když o všem říkáte, jak je něco hrozné, tak jaké slovo potom použijete, když něco bude skutečně hrozné? A žádným ,,megagigasupertotalúplněextrastrašněhrozné" to nezachráníte. Rozhodně si nemyslím, že by se mělo zveličování úpně zatratit. Někdy dokáže našemu slovnímu projevu malé zveličení dodat potřebný emoční náboj. Ale co je moc, to je moc.

Myslím, že by se nemělo takových silných slov zbytečně nadužívat a měla by se používat ta, která skutečně odpovídají situaci. A lidé by měli při mluvení víc přemýšlet, aby se jednou nestalo, že nám dojdou slova...

Společnosti vyvrženec

8. května 2009 v 22:47 | Den©za |  Troška poezie xD
Tahle básnička, je asi nejlepší co jsem kdy napsala a je o tom, jak se někdy lidé snaží být zoufale stejní a nevybočovat z řady. Chtěla jsem ji poslat do MF Dnes, ale nestihla jsem termín, bohužel Inspiraci nic takového, jako je čas nezajímá...

Společnosti vyvrženec

Jdu na výlet do dnešního světa,
nad branou mě nápis vítá,
po být sebou je naráz veta
,,Nech ať žije konformita!"

Přidávám se k stádu svého druhu,
co honosně lidem nazývá se,
dnes je módou točit se v kruhu,
v celé své stejnorodé kráse.

Vidím tváře, šaty i chování,
jak přes kopírák stvořené,
až v módě bude nicnedělání,
tak nejpíš všichni pomřeme.

Už sedám na kolotoč života,
jenom neztratit hlavu,
bez hlavy byl by člověk nicota
a vyčníval by z davu.

Mít na vše věci vlastní názory?
To naprosto zamítá se.
Mít kliky, když v módě jsou závory?
To bleskově potrestá se.

Když nebaví tě chodit v kruhu
a tak zkusíš radší čtverec,
prohlásí lid tvého druhu
,,Společnosti vyvrženec!"



...prostě tak trochu já xD

8. května 2009 v 21:24 | Den©za |  Tak trochu já...
No, tak jsem si říkala, že by asi ode mě bylo slušné se vám alespoň trochu představit xD

Ne, že by to bylo zrovna jednoduché. Charakteristika takového paka se píše těžce, proto se o ni ani nebudu pokoušet xD. Doufám, že si snad obrázek uděláte sami ;)
Snad vám v tom pomůže tento velmi nudný a neoriginální dotazník xD

Typické základní údaje:

Časy mého života...

...narození: cca 9:30
...1.den ve škole: 8:00
...o víkendu spím do: 11:00
...slavit jsem schopná do: 5:00
...teď je: 20:50

Místa mého života...

...narození: porodnice
...domov: prostě DOMA
...kde se cítím dobře: tam kde jsou lidi, které mám ráda.
...kde se cítím špatně: ve sklepě plném pavouků
...kde jsem teď: u počítače

Pocity mého života...

...většinou: bláznivost (nebo nevím jak bych to nezvala), optimismus
...občas: melancholie
...které mě naplňují: že jsem něco udělala dobře, že jsem někomu pomohla
...které nemůžu vystát: zoufalství, vztek, smutek
...momentální: dobré;)

Kecy mého života...

...nejčastější: (v poslední době) ,,Zrovna jsem na to myslela!"
...nejoblíbenější: ,,Demence je mocná a je třeba za ni bojovat."
...kterýma štvu lidi: různé odborné slova, lidi kolem mě už to nemůžou vystát xD
...nejhorší: ,,Nikoho jiného než ....... si nevezmu." - ani bych si to nepamatovala, kdyby mi to kámoška pořád nepředhazovala xD
...momentální: nemluvím......já si totiž zpívám xD

Závislosti mého života...

...největší: závislost na přátelích
...které se asi už nezbavím: na čokoládě
...kterou mám s někým společnou: na hudbě
...co může někoho štvát: závislost na blbých kecách?
...momentální: závislost na tom žít a nejenom existovat.

Moc ráda mám:

Človíčky

...rodinku a přátele: nejbližší lidi, které mám moc ráda a bez kterých by nebyl můj život tím čím je.Lidi které mám nejenom ráda, ale kterých si i vážím.
...ostatní příbuzenstvo: tetičky a strýčky, co si stěžují jaktože už nerostu xD
...kluky: no jó,jsem holka tak jasně, že mám ráda kluky,která holka nemá? Hlavně takové před kterými se můžu cítit sama sebou a kteří jsou v pohodě;)
...lidi celkově: ráda poznávám nové lidi a jsem ráda s lidmi kteří mají podobné názory, zájmy a jsou pro každou srandu :)

Zvířata

...kočky: mám černou kóču Niki, se kterou nemám strach že bych se někdy nudila a která právě má koťátka :)
...psy: žádného bohužel nemám:( ale když jsem byla s kámoškou na procházku s jejím, stálo to za to :)
...další: třeba v ZOO se mi líbili lemuři, ale ty bych doma asi vážně mít nemohla xD

Sport

...turistiku: úplně první sport, který dělám už tak od 11 měsíců xD
...ježdění: třeba na kole, na in-linech, na koleběžce, kdysi jsem zkoušela i skejt, ale nedopadlo to dobře xD
...zimní sporty: jako třeba bruslení, lyžování, ale klidně si i zasáňkuju :)
...pinkání: nikdy jsem to neuměla, ale vždycky mě to bavilo a to je hlavní, ne?Takže třeba tenis, softball nebo badminton
...ostatní: jako třeba plavání, aikido, potápění, hry s míčem, petangue, bowling, minigolf....ani nevím jestli to jsou všechno sporty a rozhodně nejsem ta co by všechno uměla, ale to není podstatné, podstatné je kolik si u toho užijem zábavy ;) a pak mě bavily i takové co jsem zkoušela jednou v životě, jako střelba, střelba z luku nebo paintball


Kulturu

...knížky: čtu hodně ráda, hlavně sci-fi a fantasy, ale ráda si přečtu i nějakou odbornou knížku z oblasti psychologie. Už několikrát jsem se pokoušela něco sama napsat, ale nikdy jsem to nedotáhla do konce. Tak asi zůstanu u psaní blbých keců a scénářů
...filmy: ráda se kouknu na dobrý film, ale opravdu DOBRÝ (čímž nemyslím instruktážní video k pitvě ryby nebo politický projev xD )
...divadlo: do divadla chodím zřídka, ale když už, tak si to tam užiju, prostě mě to baví. A nejvíc mě baví můj divadelní kroužek pro děti :)
...obrázky: ne, na výstavy zas tak často nechodím xD , ale když mám náladu a hodně inspirace, tak občas sama něco stvořím xD
...fotografování: (i když tomu, co já vytvářím, se tak mnohdy říkat nedá) fotím hodně ráda, až na to, že to co z toho vyleze, jsou hodně "zajímavé" fotky xD
...hudbu: tak teď můžu říct, že jsem docela závislák. Hudbu si pouštím při učení, při zábavě, když někam jedu, když jsem na kompu (no kdyby vás zajímalo, co poslouchám v tenhle moment, tak Be quick or be dead)...prostě kdekoliv. A co se žánru týká, tak na postu nejvyšším v mém pomyslném hudebním žebříčku je metal :)( No a když už byste chtěli nějaké konkrétní skupiny, tak např. Children of Bodom, Nightwish, Adema, Iron Maiden, Slipknot, Nirvana, Metallica, System of the down.....atd.)

To ostatní

...koncíky a fesťáky: na prvním festivalu jsem byla asi v 10 letech xD Patří to k hudbě, já vím, že CDčko si můžu pustit i doma, ale tu ATMOSFÉRU mi nic nevynahradí. A právě včera jsem si koupila s kámoškou lístek na Masters of Rock, tak se moc těším ;)
...hry: spolu s kámoškou rády vymýšlíme hry pro naše mladší sourozence, kámoščiny příbuzné. Vždycky je to hrozná sranda. Jenom někdy přemýšlím, jestli si to víc užijem my nebo ty děcka xD
...akce: akce mám moc ráda. Ať už to jsou nějaké akcičky s DE nebo narozeninové oslavy xD Nejlepší jsou ty, které jsou u nás nebo u kámošky doma. Ty chvíle srandy a naprostého odvazu jsou k nezaplacení ;)
...Dement Experts: tuhle bandu lidí fakt žeru xD. Skupinka lidí u kterých je ukazatel demence cca na stejné úrovni jako ten můj a kteří jsou pro každou, byť sebešílenější srandu ;) A která, jen tak mimochodem, točí filmy:) (no to jsem nazvala asi moc honosně xD)
..komp: i když nejsem žádný závislák, tak bych se bez kompu asi neobešla. Ráda píšu články sem, sem tam něco vytvořím v nějakém grafickém programu nebo si zahraju hru.( Hraju hlavně adventury.) A teď mě hrozně začalo bavit stříhat filmy (No ty výsledky bych ale raději nekomentovala xD)
...volno: kdo by neměl rád čas, kdy si může odpočinout nebo zažít něco neobyčejného? Kdo tvrdí, že ne je pokrytec. Já mám volno moc ráda a klidně se k tomu přiznám ;)
...adrenalin: loni jsem byla v lanovém centru a parádně jsem si to tam užila. Někdy bych chtěla zkusit slézat nějakou pořádnou skálu a mým velkým snem je si skočit s padákem. Asi jsem fakt divná xD
...cestování: ráda někam jezdím. A občas pro mě platí věta ,,I cesta je cíl" A je to jedno kam, ať už je to do cizí země nebo jen v ČR. Každopádně, kdybych měla možnost se podívat do hodně zemí, tak bych nebyla vůbec proti.
...noc: mám ráda tu zvláštní noční atmosféru tiché krajiny. Docela ráda jen tak sedím na okně a pozoruju hvězdy...
...filozofování: hrozně ráda rozpitvávám nějaký problém. Hloubám a přemýšlím nad ním a snažím se dostat až k samotné podstatě věci. Nevím proč, ale moc mě to baví. Asi bych někdy o tom měla pofilozofovat. Myslím tedy jsem..
...hloubku: bude to znít divně, zvlášť od člověka jako jsem já, ale mám ráda hloubku. Přesněji řečeno mám ráda všechno co má nějakým způsobem hloubku a není to povrchní. Něco nad čím se člověk musí pozastavit a to ho posune někam dál.
...psychologii: tuhle vědu jsem si vážně oblíbila. Nejradši bych se jí v budoucnu věnovala profesionálně. Kdyby proti tomu nebylo hlasitě protestováno, tak bych zřejmě celé své okolí zaplavila testama osobnosti a všechny bych podrobila zkoumání xD ( samozřejmě, že přeháním)
...záhady: občas mám tendence zajímat se o záhadné, tajemné a podivné věci. Možná je to způsobeno mojí zálibou ve sci-fi a fantasy. I když kdo ví kde je pravda?
...fantazii: je to můj dar i prokletí zároveň. Přesto bych se bez ní asi neobešla ;)
...jídlo: a teď z výšin, zpět k prostým věcem xD Jídlo mám fakt ráda. K nejoblíbenějším patří asi čokoláda, pizza, řízek, smažený sýr, kuře s rýží na kari, zmrzlina, čína....a tak bych mohla pokračovat ještě hodně, hodně dlouho xD
...pití: nemyslím tím žádný alkohol, to ne! Spíš vodu z vodovodu, Mattonku nebo Kofolu ;)
...kecání: jedna z mých oblíbených činností. Ostatně myslím si, že tohle je oblíbená činnost spousty lidí, až na to, že málokdo se k tomu přizná ;)

Dobré vlastnosti a všechno to další, na co jsem si nevzpoměla:)

Fakt nemusím:

Některé vlastnosti

jako - závist, sobectví, sebestřednost, nenávist, krutost, pýchu...

Některé lidi

ty co ubližují jiným, ti co se povyšují, lidi co si myslí, že jedině oni jsou ti nejlepší a dávají to ostatním významně najevo, zlé lidi, lidi co odsuzují druhé aniž by je znali

Ostatní

...pavouky:kdysi jsem trpěla přímo arachnofobií, teď se to pomalu zlepšuje, ale stále je nijak nemiluju.
...zrcadla: xD někdy se do něho podívat, je fakt šok xD

Na závěr

Si myslím, že jste dobří, že jste se dočetli až sem ( budiž vám obdiv). Slibuju, že nudnější článek už snad nestvořím ;)



Točíme ;)

8. května 2009 v 20:43 | Den©za |  Co nového se stalo...
Dneska jsme se zase slezli celá banda Dementů k tvorbě dalšího videa.
Dement Experts mám moc ráda. Užijem si vždycky spoustu srandy. A dneska ( nepočítám-li lehce neukázněné chování) tomu bylo nejinak. Videjka jsme stihli hned tři.
No řekněte, nepobavil by vás pohled na auto s nějakými turisty, kteří se divně koukají na bandu cvoků s klapkou, kamerou, foťákama, skejtem a plénkama? (Ne, nevysvětlím vám, k čemu jsme ty plíny měli, na to si budete muset počkat ;)Nebo udivené pohledy sousedů na naši ,,dokonalou kapelu"xD

Asi si o mě myslíte, že jsem blázen, když to tady tak vypisuju xD. Jo asi jsem blázen, ale blázen, který má radost z dobře vykonané práce.

Každopádně na dnešní den, jenom tak nezapomenu. A chtěla bych poděkovat všem kdo se dneska zapojili;)

Btw: Už se těším na stříhání;)

Manipulace

2. května 2009 v 19:07 | Den©za |  Přemýšlím...
Ach jo, kdy já přestanu nad vším filozofovat? xD Asi brzo to nebude. Dneska jsem se pozastavila nad myšlenkou, že celý svět je vlastně jedna velká manipulace...

Manipulace....

Když vyťukáte slovo manipulace do wikipedie, poskytne vám tento server takovéto vysvětlení:

Manipulace (z latinských výrazů ruka a uchopit) je v sociální psychologii a sociologii termín označující snahu o působení na myšlení druhé osoby či více osob.

Základní, stručná definice, pod kterou můžete najít spoustu odborných článků, kde je manipulace vysvětlena z hlediska psychologie. To však teď není to zajímavé a důležité (pokud ovšem nechcete dělat do psycholy referát na toto téma, v tom případě vřele doporučuji) Spíš jsem se pozastavila nad jinou věcí, že manipulace je všude okolo nás...plíží se tiše a neviditelně a pomalu, ale jistě na nás útočí...a nikdo nezůstane ušetřen..(ne dobře přestávám s těmihle nadnesenými frázemi xD)

Člověk ráno vstane a jde k umývadlu zušlechtit svůj ranní nepříliš okouzlující vzhled. Sotva si chce vyčistit zuby, vybafne na něho značka jeho pasty, která zaručuje, že jedině s touhle pastou budete mít "totálně zdravý a bělostný chrup".
Potom spěchá do školy, případně do práce. Jede autobusem, který je (jak jinak) obří mobilní reklama. Po cestě samozřejmě míjí spoustu billboardů, reklamních cedulek a kdoví čeho všeho.
Ve škole či v práci se baví se svými kolegy. Jedna kolegyně na něho začne s prosbou, jestli by jí nepomohl. Ale neřekne to normálně, nýbrž manipulativně. ,,Víš TY BYS BYL STRÁÁŠNĚ HODNÝ, KDYBYS MI POMOHL s....."
O přestávce si čte časopis, z titulní stránky se usmívají DOKONALÍ LIDÉ, prostě ten vzor podle kterého bychom asi měli vypadat...bílé zuby, vysportovaná postava, štíhlounké tělo, dokonalé vlasy, dokonalý make-up (ano, dnes je možné vidět nalíčeného i chlapa) a samozřejmě úsměv, který dokazuje, jak strašně jsou ti DOKONALÍ lidé šťastní. Chudák člověk se potom chce takovým lidem podobat, protože si myslí, že jen když bude vypadat jako oni, tak bude šťastný a úspěšný. Večer, když jede z práce domů volí raději cestování vlakem. Koupí si jízdenku a jaké je jeho překvapení, když ze zadní strany na něho číhají další fotečky a manipulativní slogany.
Doma, vyčerpán po celodenní dřině si dá něco k jídlu, rohlík, který je z té pekárny co slibuje "nejkřupavější pečivo na světě" a veleprospěšný jogurt s živými kulturami.
Po večeři vypukne rodinná hádka. Náš človíček je nestranný a téma, kterého se hádka týká ho vůbec nezajímá, ale ostatní členové rodiny se ho každý snaží zlákat na svoji stranu. Snaží se ho zmanipulovat. Člověk otráven odchází a zaleze do svého pokoje, kde si pustí televizi. Na obrazovce se objeví známý xicht afektovaně se usmívajícího politika, který slibuje, že když budete volit jeho, zařídí vám šťastný a dokonalý život.
Večer člověk usíná a z rádia místo hudby hraje znělka firmy, která nabízí "profesionální školení manipulace"...


Na závěr ( rozepsala jsem se trošku ví než jsem předpokládala xD) bych chtěla dodat, že existuje manipulace i v pozitivním slova smyslu. Někdy prostě může pomoc. Například, když přesvědčíme nějakého člověka, aby si víc věřil. Sice jím tak trochu manipulujeme, ale je to vlastně dobré, protože tomu člověku dodáme sebevědomí. Nebo v diplomacii, třeba když přesvědčí někoho, aby neválčil, ale rešil problémy mírovou cestou.Tohle je vlastně taky manipulace, ale ta dobrá, která pomáhá.

Tak co, myslíte si že se vás manipulace vůbec netýká?

1.máj tak trochu jinak

1. května 2009 v 0:22 | Den©za |  Troška poezie xD
Byl první máj, byl depky čas
a celý den byl v háji
hned po ránu mi vypad vlas,
řev rozléhal se v kraji.

To bráchův motor zase chcíp,
dnes se mu špatně vede,
tak šel auto za to zbít,
že za milou nepojede.

Lednička je vyjedená
a voda nám neteče,
asi se jdu najíst sena,
než ho slunce upeče.

Na hlavu mi obraz padá,
och, co jsou to za zvyky?
Roztrhnu ho jako hada
a nedělám cavyky.

Na ulici za ručičky
samé páry vodí se.
V tomhle hicu všichni s tričky
asi pěkně potí se.

Žárovky nám všechny praskly,
a tak jsem šla pro svíčky.
Zavál vítr - všechny zhasly.
a jen tma je za víčky.

Na chodbě zahlédnu vodu,
odkud se tu vzala?
Vytekla nám ze záchodu,
když jsem ještě spala.

Plno pylu létá snadně,
a tak z toho kýchám, kašlu.
Tohleto je moc i na mě,
asi si jdu hodit mašlu.

Byl první máj, byl depky čas
a celý den byl v háji
však teď lidičky slyším vás,
smích rozléhá se v kraji.